Stejně jako v předchozí sezoně dostali naši mladší minižáci možnost změřit síly s neznámými soupeři v cizím prostředí - na dvoudenním turnaji v Borotíně.
K sobotní odpolední dvojičce přicestoval do Třebíče tým U11 z Humpolce a nálada v hale slibovala minimálně důstojnou sportovní událost.
Domácí pořadatele překvapila velká návštěva rodičů, sourozenců, babiček, kamarádů a obecně všech přátel kvalitního basketbalu. Co už velké překvapení nepřineslo, byl ale samotný průběh zápasů, ve kterých si zkušenější tým z Humpolce velmi snadno poradil s naší přípravkou.
Do zápasu naši vstoupili se sebedůvěrou dodanou plnými ochozy a po dvou vyvedených akcích jsme rychle vedli 4:0. To bylo ale vše, co Humpolecké děti připustily. Rychle bylo vyrovnáno a otěže zápasu už Jiskry nepustily. Našim se nedařilo dobře reagovat na precizní systém vhazování a opět jsme po celou dobu zápasu bojovali se správným obranným postavením.
Humpolečtí tak dostávali nepřiměřený prostor pro útočný doskok a mnohokrát měli hned několik pokusů na úspěšné zakončení. Ke cti hostům slouží i neuvěřitelně efektivní obrana, kdy naši hráči jen těžko hledali způsob, jak neztratit balon už ve snaze o rychlý přechod do útoku.
Ve druhém zápasu jsme sice nedokázali soupeři konkurovat, ale přeci jen jsme se zvedli a několik herních aspektů se nám podařilo zlepšit. Naši si zvykli, že přechod přes obranu bude složitý a bude vyžadovat naprosté soustředění. Hlavně se nám ale podařilo lépe reagovat na vhazování Humpolce a nedali jsme tak hostům tolik příležitostí k jednoduchému zakončení.
Zároveň si premiéru v soutěžním utkání odbyli Tomáš Kobylarz a Pavel Štěpán, kteří se rozhodně neztratili a dokázali se i přes nezkušenost přizpůsobit tempu utkání. Stejně jako v prvním utkání jsme velmi špatně doskakovali a vedle tvrdé práce na technice bude tato dovednost hlavním těžištěm nadcházejících tréninků. I přes dvě prohry naši nejmenší hráči neztratili důvod k úsměvu a tvrdé souboje jsme si užili.
Za celý oddíl chceme poděkovat férovým ochozům a doufáme, že souboj buchet zuřící na tribuně nebyl pro diváky jediným důvodem k dobré náladě. Bojujem!